Via ferrata Jízda zbrojnošů – Vrabinec

Zřícenina hradu Vrabinec, tyčící se majestátně nad Těchlovicemi, byla v sobotu 30. března 2019 cílem lezecké expedice horolezeckého kroužku při ZŠ Vinařská. Od samého rána svítilo sluníčko a teplota rychle stoupala – ideální podmínky pro úspěšné dobytí vrcholu.

U vlakového nádraží v Ústí nad Labem jsme se sešli v deseti a autobusem odjeli do Těchlovic. Od základního tábora nás dělilo asi jeden a půl kilometru, z toho víc než polovina v těžkém terénu – převýšení cca 150 metrů. Tento výstup řádně prověřil naše fyzické i psychické síly. Sotva jsme však zahlédli základní tábor, únava byla pryč. Prozkoumali jsme tábor a nejbližší okolí a rozdělili se na dvě skupiny – kluci a holky. První skupina se připravila na zdolávání ferraty a druhá rozdělala oheň a opékala vuřty, využila zdejší houpačky.

ferrata2 Ferrata vede na jižním straně Vrabince a jedná se v podstatě o traverz, svislých pasáží zde mnoho není. „Vzdušných míst“ je také poskrovnu, ale výhledy do údolí Labe nebo Rychnovského potoka, na Těchlovice, Babětín či Děčín jsou úžasné (trochu pokažené oparem na obzoru). Před nástupem na ferratu jsme si zopakovali pravidla chování a bezpečnosti při pohybu na zajištěné cestě a v přírodní rezervaci, ve které se ferrata nachází. Překontrolovali jsme lezecké vybavení, určili pořadí lezců a vydali se na dobrodružnou cestu. Vše probíhalo dle plánu a bez nejmenších problémů. Brzy jsme doputovali k vrcholové knize, kde jsme provedli zápis a v něm poděkovali staviteli ferraty Karlu Bělinovi, za tyto nezapomenutelné zážitky. Po krátké přestávce (focení, kochání se výhledem do krajiny) jsme pokračovali až na konec nové ferraty (vybudována září – říjen 2018). Nebyli jsme ale ještě u cíle. Tím byl vrchol Střední věže, kam vede stará řetězová cesta (snadno přístupná i pro turisty bez lezeckého vybavení). A pak už následoval jen sestup do základního tábora a hurá na opékání vuřtů.

ferrata Stejnou cestu po ferratě absolvovala i skupina dívek a to rovnou dvakrát, samozřejmě s pauzou na odpočinek. Kluci místo opakování zajištěné cesty zvolili horolezecký výstup na Hlavní věž, cestou Východní spára – obtížnost 3. Po nezbytném focení u vrcholového kříže (umělecké kovářské dílo s cepínem a mačkami) bezpečně slanili přes osmu ze slaňáku (slaňovací kruh). Po návratu do základního tábora jsme si sbalili všechny věci a vyrazili na autobus.

Sestup k patě kopce byl pro unavené nohy ještě náročnější než výstup, ale i ten jsme bez zranění zvládli. Na autobus jsme čekali asi patnáct minut. Dovezl nás do Ústí, kde na nás již čekali rodiče. Poděkování za bezva výlet patří Karlu Bělinovi (stavba ferraty), obci Těchlovice a místním nadšencům (vybudování a údržba „základního tábora“), Kubovi a Týnce (doprovod lezců).

Zde si můžete prohlédnout fotografie.

Mgr. Martin Pilař – instruktor lezení