Via Ferrata Děčín

Pěkné počasí a výborná parta je základ úspěchu na náročné ferratě v Děčíně (z italského Via ferrata, německy označovaná jako klettersteig – jištěná cesta v náročném horském terénu, která je vybavená jistícími fixními lany, železnými stupačkami, případně dalšími umělými pomůckami). Obojí jsme měli v pátek 6. června a tak zbývalo jen doplnit batohy o ferratové sety na jištění a mohlo se vyrazit.

Do Děčína jsme se příjemně svezli klimatizovaným vlakem a pod skálu došli pěšky za slabých dvacet minut. Teprve na místě nám došlo, do čeho jsme se to vlastně pustili! 95 metrů vysoká skála se nedala porovnávat s pouhými šesti metry umělé stěny v naší tělocvičně, ani s patnácti metry budovských skal. Je to síla! Najdeme v sobě dost odvahy a pokusíme se zdolat vrchol? Každý z nás svádí svůj vnitřní boj. Nikdo ale nechce být poražen. Oblékáme se. Kontrolujeme si navzájem zapnuté sedáky a ověřujeme funkčnost karabin. Ještě přilbu na hlavu a můžeme vyrazit.

ferrata1 Na začátku jsou dvě varianty nástupu na ferratu a my je využíváme jako kolečko pro první seznámení s technikou sebejištění. Pohybujeme se po železných trnech, vyčnívajících ze skály asi čtyři metry nad zemí a rukama se přidržujeme ocelového lana. Na konci úseku u kotvícího bodu přecvakáváme karabiny, jednu po druhé. Jako odněkud z dálky k nám doléhají hlasy dospěláků, kteří nám udílejí pokyny a upozorňují na chyby. Soustředíme se na každý krok, na každý pohyb. Po půl hodině jsme všichni připraveni dobýt vrchol.

Nejprve se seznamujeme s trasou výstupu a volíme cestu „Hladový poutník“, obtížnost B/2+ (B = mírně obtížná cesta, každé + dělá cestu ještě těžší). Určujeme pořadí lezců ve skupině a udílíme poslední pokyny. Nastupujeme do cesty a zdoláváme první kolmý úsek po železných kramlích. Některé jsou dost daleko od sebe a zvláště menším lezcům dělají problémy. Následuje šikmá cesta svahem a staré kamenné schody „do nebe“. Volný prostor a hlubina pod námi nás nutí k opatrnosti, ale počáteční nervozita je pryč. Míchají se v nás pocity radosti a strachu a budoucího očekávání, jaké to asi bude o dalších deset metrů výš.

ferrata2 Pomalu si začínáme zvykat na „nadmořskou výšku“ a přecvakávání karabin se stává rutinní záležitostí. Už se nesoustředíme jen sami na sebe, ale je čas i na komunikaci s ostatními a kochání se nádhernými výhledy na Labe a dominantu Děčína – Děčínský zámek. Náhle se však mění profil naší cesty i my stoupáme prudce vzhůru po samém okraji skály, kde jen těžko hledáme stupy pro nohy. Rukama svíráme jistící lano a jsme rádi, že je z oceli a my ho nerozdrtíme sílou našeho stisku. Po nějakých patnácti metrech si můžeme oddychnout. Na skalním balkóně nás čeká stůl s lavičkou a hlavně vrcholová kniha. Hned jí listujeme a samozřejmě se podepisujeme, to aby nikdo nemohl pochybovat, že jsme dorazili až sem. Po krátkém oddechu a nezbytném fotografování vyrážíme na poslední úsek k vrcholu.

fereata3 Míříme sice k vrcholu, ale paradoxně začínáme krátkým, ale velmi obtížným sestupem. Na jeho konci už opět stoupáme, tentokrát dvacetimetrovou stěnou, v jejímž závěru traverzujeme po železných trnech. Auta, na silnici hluboko pod námi, se podezřele zmenšila a chodce vnímáme jen jako mravence. Už víme, za co tahle cesta získala 2+! Dech se tají a všichni se opět maximálně soustředíme na každý pohyb. Jen neudělat žádnou chybu! Když uklouznu, udrží mě lano, úvazek, smyce…?! Uf, je to za námi a teď jen přeběhnout po krátké skalní římse a nacvaknout se na žebřík, kterým tahle nááááááááádherná   ferrata končí. Po dvou a půl hodinách sebezapření děláme poslední foto z lezecké cesty na památku a už sbíháme lesní pěšinou na nábřeží a dál k vlaku. Stihneme se zastavit na pět minut na dětském hřišti a pak unaveně dosedáme na perón děčínského nádraží. Chytáme zpožděný rychlík a tak budeme doma včas.

Závěr: Posunuli jsme své doposud známé hranice o pěkný kousek a naše sportovní sebevědomí poskočilo o pěkný kus. Vždyť ne každý dokáže to, co jsme dnes dokázali my – 95 výškových metrů v obtížném skalnatém terénu. Věříme, že tohle nebyla naše poslední ferrata a tak se těšíme na další. Horám ZDAR!!!

Mgr. Martin Pilař

Zde si můžete prohlédnout fotografie z akce.